Moje první vánoce

Už vím, proč se v jedné oblíbené písničce zpívá „já sním o Vánocích bílých…“ O takových Vánocích se u nás dá jen snít. Když se podívám z okna, tak je tam na trávě jen pár vloček, jako když vám dojde moučkový cukr a vy se snažíte zbytečkem alespoň trochu zamaskovat až příliš upečenou vánočku.

Na Štědrý den nebyl venku ani ten slabý náznak sněhu. Vím to, protože jsme se byli projít k babičce a dědovi na oběd. Domů jsme se po odpolední procházce vrátili v dobré náladě. Já jsem se v kočárku příjemně prospal, abych načerpal síly na večer. Rodiče sice vypadali trochu zmrzle, ale Ája si také nestěžovala a to má jen kožíšek a nenosí ani čepici ani boty.

Byl jsem převlečen do slavnostního, Ája dostala kolem krku mašli a tatínek si vzal k večeři novou čistou košili. U večeře jsem seděl s rodiči u stolu a bouchal jsem si chrastítkem do taktu koled.

Po večeři jsme se přesunuli do obývacího pokoje. U stěny stál stromek se spoustou hezkých ozdob. Bohužel mi nedovolili si je ochutnat nebo alespoň osahat. Sáhnout jsem si nemohl ani na světýlka, která tatínek rozsvítil.

Ježíšek asi dorazil, když jsme večeřeli. Před večeří byl stromeček opuštěný, ale když jsme přišli po večeři, byly pod ním narovnané balíčky zabalené do různých barevných papírů a převázané mašlemi. Museli jsme být všichni moc hodní, protože balíčků bylo opravdu hodně. Mně se líbily hlavně ty mašle, takže když mě maminka položila na zem, vyrazil jsem rovnou k nejbližšímu balíčku a pustil se do rozbalování. No, nakonec mi museli rodiče pomoct, protože to nešlo tak jednoduše, jak jsem očekával. Výsledek mě ale příjemně překvapil, spousta barevných kroužků na žužlání a házení po Áje.

Ája také dostala několik dárků. Myslím, že nejraději byla za balíček, ze kterého si vytáhla voňavou tyčku. Balící papír už ji samozřejmě nezajímal a nechala ho mně. Mě naopak zaujal velice. Trpělivě jsem ho žmoulal a cupoval na kousky. Nakonec z něj zbyla jen hromádka malých kousků, které mamka smetla do koše. Než jsme s rodiči rozbalili všechny dárky, stihl jsem ještě hezky rozžmoulat pár mašlí a cedulek se jmény.

Do postýlky jsem šel s plným bříškem a příjemně unavený. Rozšířil se můj šatník i skříňka hraček a Ája teď chodí mnohem častěji k šuplíku, kde má schované svoje tyčinky a kostičky. Vánoce se mi moc líbí.

Malý umělec

Poslední dobou svůj blog opět trochu zanedbávám. To bude tím, že se blíží vánoce. Máme teď s mamkou hodně práce. Maminka poslední dobou pobíhá po kuchyni a po domě víc než obvykle. Občas má v ruce hadr, někdy zase sype mouku po kuchyni po podlaze nebo hází po Áje už upečené cukroví.

Chudák pes - když už se pokouší mamince pomoci a to cukroví uklidit, aby na něj někdo nešlápl a neudělal tak nepořádek, tak ji mamka okřikuje a cukroví zase sbírá. To asi aby po ní měla příště zase co házet. Ája si to nechá od maminky všechno líbit a dál se motá v kuchyni. Asi čeká, jak by mohla ještě pomoci.

Mimo uklízení a pečení mají vánoce také jiné pozitivní stránky. Jednou z nich je světlo. Tatínek namotal na stromečky za domem světýlka a ta každý večer svítí. Moc se mi líbí. Občas mě naši vezmou k oknu, abych se mohl dívat. Ještě se při tom můžu bavit taháním za záclonu. V obývacím pokoji zase máme na stole adventní věnec. Jsou na něm svíčky a postupně je tatínek s maminkou zapalují. Ohýnek mám rád. Jen mám strach o Áju. Chodí kolem stolu a mává ocasem, aby ohýnek na svíčkách lépe hořel. Čekám, kdy se ocasem přiblíží víc…

Já se také před vánoci činím. Pilně trénuji, abych si pod stromeček pro své dárky (jistě jich bude velká kopa, když jsem od narození tak moooooc hodný) dolezl už sám. Zatím zvládnu na kolenou popolézt vždy jen o kousek, a pak padám na břicho a jen se tak plazím. Mám ale v plánu s tím něco udělat.

Také ruce posiluji, jak to jen jde. Za postýlkou v kuchyni mám moc zajímavou zeď, která krásně zní, když na ni škrábu svými prstíky. Bohužel maminka a tatínek nemají pro tento druh hudby nadání, a tak mi postýlku neustále odtahují víc a víc od zdi. Dneska jsem přišel na zlepšovák. Pod jedním z plyšových medvědů jsem objevil ztracený dudlík. Nejprve jsem si ho dal do pusy. Pak mě ale napadlo, že by se krátká ruka mohla prodloužit, pokud do ní něco vložíme. Zrovna jsem po ruce neměl žádnou hračku, která by dobře zněla, a tak jsem použil dudlík. Nejen že jsem dosáhl na zeď a ta hezky skřípala, ale myslím, že se mi podařilo proniknout také do sféry výtvarného umění. Mamka mě bohužel brzy odhalila a jako obvykle mi zabavila dudlík. To mi dělá pořád… Jsem zvědavý, co řekne tatínek té krásné, kubisticky ohnuté, linii, kterou jsem na zeď dudlíkem namaloval :-)