Jednou už jsem musel říct dost. Maminka zrovna vařila svou oblíbenou kombinaci. Kuřecí maso (samozřejmě na cibuli), zelenina a rýže. Dloubl jsem do toho dvakrát vidličkou, ukázal na kus cibule a prohlásil „já tyhle slimáky jíst nebudu“. Tím pro mě ten den oběd skončil. Bohužel jsem také přišel o kakaovou buchtu ke svačině. Naštěstí i jablko se dá celkem dobře konzumovat.
A tak to šlo dál. Maminka, místo toho, aby pochopila, že se má přihlásit do nějakého kurzu chutného vaření nebo si alespoň obstarat kuchařku s pořádnými jídly, dál kuchtila své obvyklé – cibule, maso, zelenina, trochu pepře, česnek… nedej bože, aby přidala třeba luštěniny nebo houby – fůůůůj! … kdo to má pořád jíst! Poslední dobou jsem se opravdu najedl už jen u babičky, která mi uvařila dobrotu v podobě palačinek nebo krupicové kaše a nebo tehdy, když tatínek dělal svou specialitu – špagety se salámem. Tatínek sice drží basu s maminkou, takže se mě snažil přesvědčit, že do špaget také dává cibuli a česnek, ale nejsem tak hloupý, abych mu to baštil, že? :-)
Dnes se ale stal vskutku vánoční zázrak. Maminka uvařila něco nového, neobvyklého a chutného. Když jsem zjišťoval, jak se to jmenuje, tatínek mi prozradil, že to je novinka, které se říká „mašrůmovník“. Baštil jsem, až se mi dělaly boule za ušima a maminka si s úsměvem pokyvovala hlavou do taktu koled z rádia. Měla radost, že jím oběd bez průpovídek a bez nucení a já zase byl rád, že se tentokrát vystříhala cibule, česneku a podobných nechutností. Ani tatínek si nebyl jistý složením, protože se maminky nevěřícně ptal, jestli tam dala také garlik, onion a mašrům. Maminka přikyvovala a dál se usmívala. Jídlo bylo hezky pikantní, chuť neobvyklá, ale dobře sladěná – prostě tak, jak to my gurmáni máme rádi. Jen doufám, že jí to kuchařské nasazení vydrží a že se večer nesníží opět k něčemu nechutnému… třeba aby neuvařila nějakou rybu, to by jí bylo podobné!
