27. 5. 2011

Prsenka

Venku už zase prší, ach jo :-( ! Maminka mi včera slíbila, že půjdeme na hřiště, ale když prší, tak to žádná klouzačka, houpačky ani tříkolka nebudou.

Včera jsme totiž byli s maminkou a bráchou na zahradě u babičky a dědy. Občas tam chodíme pomáhat i škodit. Tentokrát jsme byli pomáhat. Svítilo sluníčko a kytičky měly žízeň, tak jsme je jeli zalít. Tedy – brácha jel. Seděl si jako paša ve sporťáku a já jsem cupital vedle maminky a kočáru. Šli jsme také kolem hřiště se spoustou supermoderních prolézaček a houpadel, ale maminka se tam nechtěla zastavit a slíbila mi, že to necháme na pátek.

Pospíchala totiž, abychom byli brzy zase doma. Ještě navečer musela vyzvednout naší stařenku Fiestu u pana doktora. Přifrčeli jsme proto na zahradu skoro kosmickou rychlostí… poslední vysokohorské stoupání šlo také nezvykle rychle, a jakmile jsme dorazili, maminka hned vyběhla do chaty pro kropítko a hurá zalévat. Brácha zůstal trčet s kočárem na cestičce a já začal bloumat kolem.

Dlouho se nic nedělo, ale pak jsem si všimnul pohybu u sousedů. Obvykle tam bývá paní sousedka. Ještě jsem jí trochu plachý, a tak se s ní nevybavuji jako s paní sousedkou tady u nás doma… ale je fajn a myslím, že budeme dobří kamarádi. Tohle ale nebyla ona. Chvíli jsem si postavu prohlížel a přemýšlel, co je špatně. Tmavé vlasy, tmavé brýle… plavky… a pak mi to došlo.

„Mamíííííí, ta paní má prsenka!“ Volal jsem rychle na maminku pro případ, že by si toho nevšimla a běžel blíž k plotu. Myslím, že maminka to věděla. Paní se totiž už notnou chvíli opalovala na sousední zahradě, a protože je maminka o dost vyšší než já, tak to musela vidět už dávno.

„Kde chlapečku? Kdepak?“ ozvalo se zpoza plotu. Stáli jsme totiž s maminkou zrovna u plotu vedle cesty. Babička tam má růže, ale ještě nekvetou. Podíval jsem se přes růžový záhon a tam se na mě z cestičky zubil neznámý stařík. Koulel očima a hledal paní s prsenkama. Pak jí asi zahlédl, protože se otočil směrem k sousední zahrádce a zubil se tam. Maminka se začala dusit smíchy a málem si namočila nohavice hadicí, kterou zrovna zalévala afrikány.

Paní odvedle nejevila známky toho, že by věděla o tom, co vzrušení vzbudila. V klidu se otočila, vzala telefon a začala telefonovat. My jsme mezitím zalili kytičky, pobalili hadici a konev a začali se připravovat na cestu domů. Všimnout si toho humbuku ale musela, protože, když jsme zamykali branku, ještě jsem k ní vyslal poslední pohled…. A měla na sobě i vrchní díl plavek.

9. 5. 2011

Bráška kabrňák

Bráška našel velmi originální způsob, jak dát mamince najevo, že už má plné bříško. Dřív, když už se mu zeleninu polykat nechtělo, tak prostě prskal jídlo zpátky nebo zavřel pusu a maminka s ním nic nesvedla. Poslední dobou ale piluje novou techniku. Musím bohužel přiznat, že v některých ohledech je brácha mnohem větší kabrňák, než jsem býval já.

Celé je to vlastně velice snadné. Když už má dost, v nestřeženém okamžiku mamince chytne plnou lžičku. Vtip je v tom, že to maminka nestíhá dobrzdit. Brácha si totiž vyhlédne moment těsně před tím, než mamka dotáhne lžičku k jeho puse. Mrkev či jiný obsah samozřejmě pokračuje dál… ať žije fyzika!... a to báječným tempem. Přistane pak na bráchovi – ve vlasech, na oblečení, na obličeji… ale samozřejmě také na židličce, na mamce, občas i na nábytku za bráškou.

Vzhledem k tomu, že je mamka měkota, tak bohužel nemáme žádné ilustrativní obrázky. Místo toho, aby nechala bráchu se v tom trochu popatlat a běžela pro foťák, mamka raději hned hledá hadr a uklízí škody.

No uznejte sami – není ten mů bráška super chytrý? :-)