Aktuální rozhovor

„Martínku polož to!“
„Já to počebuju.“
„Polož to zpátky, to je maminky!“
„Já to počebuju.“
„Vrať to mamince. To by ti nechutnalo.“

… kouknu se na zelený pytlík s obrázkem čehosi červeného a říkám si, jak může maminka tak přesně vědět, že by mi to nechutnalo.

„Přestaň zlobit a vrať to zpátky“
„Nemusím zlobit. Budu honej“ zazubím se a dál si s klidem prohlížím sáček. Našel jsem ho v polici, kam se málo kdy dostanu. Když už jsem ale rychlejší než rodiče, tak toho přece musím využít.

Mezi tím si maminka opláchla ruce, usušila si je a vykročila směrem ke mně. Vyrazil jsem jako řízená střela. První kolečko z kuchyně do chodby a zpátky jídelnou. Je výhoda mít doma moderní otevřené prostory. Maminka za mnou. Druhé kolečko. Maminka se zastavila a promýšlí taktiku.

Taky stojím. Slyším cinkot. Bráška v postýlce jednou rukou drží provázek, na kterém má přivázané chrastítko nad hlavou, provázek si přitahuje, aby dosáhl na chrastilo, a druhou rukou do chrastítka bouchá. Má z toho ohromnou legraci a brouká si u toho.

Najednou se maminka objeví vedle mě, chytí mě za rameno a druhou rukou mi bere pytlík. Začnu se rozčilovat.
„Já to počebuju“
„Ale nepotřebuješ. To je maminky. Maminka to používá, když vaří.“
Smutně si prohlížím pytlík, který už maminka pevně drží ve svých rukou.
„Tam jsou píšinka.“
„Správně, tam je napsáno, co je v tom pytlíku“
„Co je to?“ ptám se a ukazuji na první písmenko v řadě.
„To je C“
„Co je to?“
„H“
„Co je to?“
„I“
„Co je to?“
„L“
„Co je to?“
„To je taky L“
„Co je to?“
„I“
No prosím. Nic nebezpečného…. Maminka toho nadělá. Smutně ji pozoruji, jak vrací sáček s červeným obrázkem zpátky do police a zavírá skříňku. Beru si tedy raději zpátky kastrůlek.
„Musím važit“