První zub

Dneska se mi vyklubal první zub. Konečně! Poslední dobou jsem měl v puse divný pocit, tlačila mě dáseň, sliny tekly proudem. Jediné co pomohlo od nepříjemného pocitu bylo drbat dáseň o různé hračky, šprincle v postýlce, ruce – vlastní i rodičů, deku a podobné pomůcky. Jakmile jsem viděl, že si rodiče pečlivě drhnou ruce, bylo jasné, že mi zase budou v puse šátrat a hledat…

Když jsme dnes s maminkou prováděli pravidelnou ranní hygienu, všimla si, že mám na spodní dásni flek. Hned si běžela vydrhnout ruce a šup už jsem měl její prst v puse. Za chvilku tím prstem nahmatala ten hrbolek, o který jsem si už několik hodin drhnul jazykem. Když si tatínek přišel pro svačinu, mamka mu hned hlásila nový objev. Opakovala se procedura s drhnutím rukou a šup – pro změnu jsem měl v puse další prst. Následovalo další úsměvné pokývání. Doufám, že to tak bude s každým zubem. Mám pocit, že mi jich má narůst ještě devatenáct :-).

Divná paní

Před pár dny mi zmizela maminka. V jeden moment byla doma, dávala mi svačinu. Pak přišli babička s dědou, za chvíli na to dorazil tatínek, který se dopoledne někde toulal, a najednou byla maminka pryč. Ani jsem to nejprve nezaregistroval.

Byl jsem doma s babičkou a dědou, občas na mě přišel zakukat tatínek nebo mi Ája strčila do postýlky čumák. Pak jsme se s babičkou a dědou přesunuli. Nespal už jsem ve své postýlce, ale v trochu jiné, neležel jsem na své oblíbené dece, ale na dece někde jinde… hrál jsem si s jinými hračkami.

No a sotva jsem si na to zvyknul, najednou zase změna. Ležel jsem na dece a žulal svou oblíbenou žirafu za uchem. Nějak mě svědí dáseň a žirafa je na to moc dobrá. V tom přišel tatínek s nějakou divnou paní. Sotva jsem ji uviděl, rozplakal jsem se – no nestydím se to říct – jako malé mimino. Brečel jsem tak usedavě, že si mě musela babička vzít na ruku. Trochu mě to uklidnilo, ale jen se ke mně ta paní přiblížila, tak jsem se zase rozplakal jako krokodýl.

Po půl hodině přemlouvání a domlouvání jsem akceptoval informaci, že to je prý moje maminka a přestal jsem plakat. Díval jsem se na ni ale stále podezřívavě. Nakonec jsem ji vzal na milost a nechal se pochovat. A pak už to bylo jasné – byla to moje maminka – určitě – voněla jako moje maminka a vlasy měla taky takové hebké – vhodné k tahání – jako moje maminka :).