První narozeniny

Tak už jsem taky velký kluk. Už mi byl celý jeden rok! Umím už chodit, když se mám čeho držet, umím se sám živit ručičkami, když na to přijde, umím si stoupnout v kočárku… a umím rodiče hezky prohánět.

Oslavu prvních narozenin jsem si opravdu užil. Přišli babička s dědečkem, maminka mi upekla moc dobrý dort a hlavně jsem dostal další hračky a oblečení. Nejprve jsem rozbalil takovou velkou krabici, byla od babičky a dědy. Byla hezká, barevná, a plná dřevěných kostiček různých barev a tvarů. Hned jsem si představil, jak je budu rozhazovat po zemi a zase házet zpátky do krabice. Pak jsme ve spolupráci s rodiči sundali balící papír z další krabice. No a co myslíte, že bylo uvnitř? No jasně, další kostičky :-). Ale vůbec to nevadí, protože kostek není nikdy dost. Horší by bylo, kdybych dostal dvoje stejné oblečení.

Dort jsem si opravdu vychutnal. Než se maminka vzpamatovala, už jsem měl obě ruce zapatlané krémem. Elegantně jsem z dortu sundal krém po celé jedné polovině. Měl jsem ho všude, na rukou, na tvářích a myslím, že i na uchu. I maminka si krém užila, protože jsem jí při tom řádění seděl na klíně.

Od druhé babičky a dědy jsem dostal oblečení a žlutého míšana. Sice nevím, jestli to je veverka nebo křeček, ale musím uznat, že má opravdu vhodný čumáček. Je takový kulatý, pevný, a dobře se žužlá. Když nemám po ruce svou oblíbenou zebru, tak ji docela dobře nahradí. Už mě ale taky stačil naštvat, tak jsem ho strčil na římsu z druhé strany zábradlí schodiště. Míšan tam chudák celý den seděl v koutku a modlil se, aby ho někdo našel. Nakonec ho objevil tatínek a zachránil. Příště bych zkusil, jestli by se tam taky tak udržela naše Ája :-).

Jak táta bil mámu

Velikonoce, to jsou svátky vyloženě rozporuplné. Na rozdíl od vánoc, které jsou klidné, plné dobrot a dárků, se o velikonocích i Ti nejhodnější a nejklidnější tatínkové mění v líté bestie a i ty maminky, které jsou na první pohled klidné a flegmatické, v hysterky.

Nejprve jsem si myslel, že velikonoce budou fajn. Začalo to pečením mazanců. S jejich přípravou jsem sice nepomáhal, ale o to víc se snažím pomoci s jejich likvidací. Sice mi z kousků vydloubávají hrozinky a mandle, ale i tak je to moc dobré. Mám tak pocit, že už jsem opravdu velký, když mě nechají jíst „dospělácké“ dobroty.

Před týdnem maminka pověsila na naši malou jabloň na zadní zahrádce malovaná vajíčka. Nejprve to vypadalo na holém stromku legračně, ale za pár dní se začaly pomalu objevovat listy a náš vajíčkovník je moc hezký.

Asi před třemi dny jsem si všimnul, že tatínek přišel domů z procházky s Ájou s nějakými proutky. Proutky zmizely v prádelně, tak jsem tomu nevěnoval dál pozornost. Včera ráno se ale zase objevily. Tatínek si je přinesl do kuchyně a začal s nimi provádět divné kejkle. Za chvíli se z osmi proutků stal jeden tlustý velký prut. Maminka dodala pár barevných pentlí a já pochopil, co to je pomlázka. Tatínek ji položil vedle misky s barevnými vejdumky a Ája si k ní šla párkrát čuchnout. Naše Ája má totiž pro proutky a klacíky všeho druhu slabost.

Až potud by mi velikonoční svátky nevadily. Jenže dneska ráno se stalo něco, co mě docela ohromilo. Ráno jsme vstali jako obvykle. Vlastně ne docela jako obvykle, včera jsem šel spát později, tak jsem nechal rodiče vyspávat až skoro do sedmi. Pak už mě to ale nebavilo, a tak se šlo snídat.

Po snídani šla maminka uklízet nádobí a najednou se odněkud vynořil tatínek s pomlázkou v ruce, začal s ní divoce mávat, až pentle svištěly, a volal cosi o hodech a vajíčkách. Maminka začala křičet, tatínek jí naháněl s pomlázkou v ruce, a když ji dohnal, začal maminku bít. Maminka ještě víc křičela a Ája zmateně pobíhala kolem. Leknul jsem se, že se mi rodiče pomátli a začal jsem brečet.

Tatínek přestal bít maminku, maminka odněkud vykouzlila barevné čokoládové vajíčko a za to ubližování ho dala tatínkovi. Pak mě zvedla z postýlky a já jsem se k ní přitulil. Táta pořád ještě držel v ruce pomlázku, tak jsem se radši ani nekoukal jeho směrem. Když ji odložil, chtěl, abych šel k němu. To já ale ne, se surovci se nebavím, a ještě pevněji jsem se chytil mámina trička. Schoval jsem hlavu mamince na krk a schoulil jsem se do klubíčka. Táta mě ještě chvíli přemlouval, ale já se nenechal. Jako klíště jsem se jí držel, dokud táta neodešel s Ájou ven.

Až později jsem ho nechal, aby mě vzal na projížďku. Šli jsme k babičce a dědovi. Táta vzal sebou zase tu hroznou pomlázku, ale toho jsem si všimnul pozdě, když už jsem byl upoutaný v kočáře. Dojeli jsme k babičce, táta jí taky zbil, jako maminku, ale asi míň, protože babička tak nekřičela. Za to táta dostal celý pytlík dobrot. Že jsem šel s ním, taky jsem dostal jeden. Byl v něm malý zajíček a velký banán. Na ten se těším, dám si ho dneska ke svačině.
Doufám, že tím velikonoce končí. Nerad bych taky přišel k úhoně.