Bráchovi by měl někdo konečně vysvětlit, že povinná vojenská služba u nás skončila. Nejdřív jsem si myslel, že to je jen taková legrace. Brácha začal posilovat. Kolena do kleku a holčičí kliky. Občas trénuje až do vyčerpání, že padne na pusu.Pak ale začal s další disciplínou – plížení. Lehne si na břicho, předstrčí koleno do boku, ruku ohnutou v lokti, přitáhne se… a na druhou stranu… je to sice docela rychlý způsob plížení vpřed. Je to asi také mnohem snazší na ovládání směru, nežli odstrkování a plížení vzad, které provozoval doposud, ale mám pocit, že to je k ničemu.
Snažil jsem se mu říct, že na vojnu nemusí, ale on mě neposlouchá. Začíná v tom být opravdu dobrý. Na chvilku ho mamka položí na zem, otočí se, a brácha je na druhé straně místnosti. Obvykle se takhle přesouvá v obýváku… máme tam na zdi velké zrcadlo a jeho baví do něj bouchat a patlat na něj ožužlanýma rukama. Maminka mi tvrdí, že jsem to jako malý také dělával, ale nějak jí to nevěřím :-).
Jsem zvědavý, co přijde příště. Rychlé střelby na terč? Hod granátem?
