Únor bílý….

Je začátek února a venku je pořád spousta sněhu. Sníh je opravdu všude – hlavně na chodníku a na silnici. Maminka z toho moc velkou radost nemá, protože nemůžeme chodit na moc dlouhé procházky. Jdeme jen tam, kam dojdu po svých, kočár se ven brát nedá. Na chodník se prostě nevejde.

Já mám ale ze sněhu docela legraci. Je bílý, je studený a někdy i zlobivý, protože mi leze do rukavic a dokonce i do bot. Skvěle se v tom brodí, sníh je také dobrý materiál na házení po psovi… a na padání.

Myslím, že si toto počasí užívá i táta. Probudily se v něm dávné stavitelské vášně. Na zahrádce nám vyrostl pořádný sněhový domeček a taky tunel. Vypadá to efektně, ale nejsem si jistý statikou. Přecijen je táta hlavně odborník přes počítače. Dalo mi dost přemáhání, abych se obětoval a do domečku vlezl. Táta musel jít se mnou, abych měl jistotu, že to při nejhorším nezasype jen mě :-)