Moc rád chodím škodit na zahrádku k babičce a dědovi. No… škodit… to jsem trochu přehnal… Já tam chodím hlavně pomáhat. Jen se občas stane, že se to moje pomáhání nepodaří tak, jak jsem si původně představoval.
Například včera jsem byl ale vzorný. Maminka se s babičkou domluvila, že půjdou čistit nějaké záhonky, a tak mě po obědě naložila do mého sportovního vozidla a vyrazili jsme. Před odchodem si pro jistotu mamka vzala klíče od zahrady, což se později ukázalo jako dobrý tah. Když jsme totiž na zahrádku asi po půlhodinové cestě dorazili, nebyla nikde živá duše. Babička a děda vyrazili na výlet do hor.
Jako první jsme si vzali s mamkou kyblíky a šli posbírat popadané švestky. Já měl svůj malý fialový a mamka velký bílý, kam se toho vejde mnohem víc. Nasbírali jsme toho oba dva docela dost. Já jsem se odvážně pouštěl i přes obrubníky do záhonů a lovil švestky, které se tam schovávaly pod listy letniček. Pak mě ale napadlo jednu švestku ochutnat, jestli vůbec stojí za to je sbírat… co kdyby byly ještě příliš kyselé. Když si to mamka všimla, sebrala mi moje švestičky a vysypala do svého kyblíku. Taková nespravedlnost! Pak ale viděla mé protesty, tak mi pár švestek omyla a vrátila zpátky.
Pak jsme vyrazili na jeden záhonek. Je podél skalky, byl docela zarostlý a díky němu se tam špatně prochází i menším lidem. Mamka si vzala nářadí a začala ze záhonku vytrhávat některé kytičky. Říkala tomu plevel a děsně se vztekala, když jsem jí chtěl pomoct. Prý nerozeznám kytku od plevele. No tak jsem si tedy vedle ní sedl do trávy a začal ujídat švestky ze svého kyblíčku. Za třičtvrtěhodinku mamka končila se záhonkem a já se švestkami. Kyblíček byl prázdný až na hromádku pecek na dně, které jsem tam hezky vracel.
Pak jsme zalili kytičky, které má babička zasazené do květináčů a taky cukety, a pak okurky ve foliáku. Tedy… zalévala spíš mamka. Vůbec mě k vodě nechtěla pustit. Do foliáku jsem taky nesměl. Prý bych tam moc škodil… zajímavé, jak si pod slovek „škodit“ každý představuje něco jiného. Já bych tam kupříkladu rád pomohl těm chuděrám rajčátkům. Mají na svých tenkých větvičkách takové těžké zelené tenisáky. Já bych je sundal, aby to tu kytku tolik nenamáhalo. To se ale naší mamince zásadně nelíbilo. Nakonec jsem jako moudřejší ustoupil (když mě mamka chytla kolem pasu, zvedla a odtáhla od foliáku, aby ho neprodyšně uzavřela, a tak mi zabránila přístup) a šel jsem se podívat k brance.
Maminka si ale myslela, že tam trucuju a že už se mi na zahrádce nelíbí. To asi proto, že jsem si u toho dívání se tklivě zpíval. Uklidila proto nářadí, a než jsem stihnul jakkoliv protestovat, sundala mi pracovní oblečení (asi se jí nelíbily ty švestičky rozmazané na kalhotách a na tričku) a umytého a převléknutého mě přikurtovala do kočárku. Pak ještě pobalila švestky a vyrazili jsme zase k domovu.
Například včera jsem byl ale vzorný. Maminka se s babičkou domluvila, že půjdou čistit nějaké záhonky, a tak mě po obědě naložila do mého sportovního vozidla a vyrazili jsme. Před odchodem si pro jistotu mamka vzala klíče od zahrady, což se později ukázalo jako dobrý tah. Když jsme totiž na zahrádku asi po půlhodinové cestě dorazili, nebyla nikde živá duše. Babička a děda vyrazili na výlet do hor.
Jako první jsme si vzali s mamkou kyblíky a šli posbírat popadané švestky. Já měl svůj malý fialový a mamka velký bílý, kam se toho vejde mnohem víc. Nasbírali jsme toho oba dva docela dost. Já jsem se odvážně pouštěl i přes obrubníky do záhonů a lovil švestky, které se tam schovávaly pod listy letniček. Pak mě ale napadlo jednu švestku ochutnat, jestli vůbec stojí za to je sbírat… co kdyby byly ještě příliš kyselé. Když si to mamka všimla, sebrala mi moje švestičky a vysypala do svého kyblíku. Taková nespravedlnost! Pak ale viděla mé protesty, tak mi pár švestek omyla a vrátila zpátky.
Pak jsme vyrazili na jeden záhonek. Je podél skalky, byl docela zarostlý a díky němu se tam špatně prochází i menším lidem. Mamka si vzala nářadí a začala ze záhonku vytrhávat některé kytičky. Říkala tomu plevel a děsně se vztekala, když jsem jí chtěl pomoct. Prý nerozeznám kytku od plevele. No tak jsem si tedy vedle ní sedl do trávy a začal ujídat švestky ze svého kyblíčku. Za třičtvrtěhodinku mamka končila se záhonkem a já se švestkami. Kyblíček byl prázdný až na hromádku pecek na dně, které jsem tam hezky vracel.
Pak jsme zalili kytičky, které má babička zasazené do květináčů a taky cukety, a pak okurky ve foliáku. Tedy… zalévala spíš mamka. Vůbec mě k vodě nechtěla pustit. Do foliáku jsem taky nesměl. Prý bych tam moc škodil… zajímavé, jak si pod slovek „škodit“ každý představuje něco jiného. Já bych tam kupříkladu rád pomohl těm chuděrám rajčátkům. Mají na svých tenkých větvičkách takové těžké zelené tenisáky. Já bych je sundal, aby to tu kytku tolik nenamáhalo. To se ale naší mamince zásadně nelíbilo. Nakonec jsem jako moudřejší ustoupil (když mě mamka chytla kolem pasu, zvedla a odtáhla od foliáku, aby ho neprodyšně uzavřela, a tak mi zabránila přístup) a šel jsem se podívat k brance.
Maminka si ale myslela, že tam trucuju a že už se mi na zahrádce nelíbí. To asi proto, že jsem si u toho dívání se tklivě zpíval. Uklidila proto nářadí, a než jsem stihnul jakkoliv protestovat, sundala mi pracovní oblečení (asi se jí nelíbily ty švestičky rozmazané na kalhotách a na tričku) a umytého a převléknutého mě přikurtovala do kočárku. Pak ještě pobalila švestky a vyrazili jsme zase k domovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat