Myslím, že to s bráchou asi nakonec nebude tak moc beznadějné, jak jsem se obával. Možná si s ním legraci přeci jen taky užijeme.Dneska byla maminka s bráchou u paní doktorky. Když jsem byl maličký já, paní doktorka se na mě přišla podívat až k nám domů. Maminka bráchu přihlásila ke stejné doktorce, ale ta měla celý týden dovolenou, tak musel brácha na první prohlídku k jiné. Ta sice bydlí hned vedle nás, ale na prohlídku museli mamka s bráchou k ní do ordinace. To asi aby se maličký bráška vyvětral a hned trochu potrápil imunitu.
Dorazili jsme k paní doktorce na dvanáctou, jak jsme byli objednaní. Paní doktorka byla nejprve trochu rozpačitá, protože už měla po ordinačních hodinách, ale pak si vzpomněla, že v pátek mamince řekla, ať přijde až takhle později, až nebude mít v ordinaci nemocné děti.
Maminka bráchu svlékla, doktorka ho prohlédla, aby viděla, že je v pořádku, a pak se stalo něco, za co jsem musel bráchu v duchu pochválit. Krásným obloukem počural paní doktorku, pult, na kterém ležel a myslím, že i trochu podlahu. Je to šikula. Já jsem na své první trefování do cizích musel trochu trénovat doma, a jestli si vzpomínáte, poprvé jsem to zkoušel až na toho radiologa, který mi dělal rentgen kyčlí pro jistotu nadvakrát, když se mu první obrázek nepovedl.
Původně trochu rozpačitá maminka, která nebyla vůbec nadšená z toho, že bráchu bere na středisko mezi bacily tak brzy nakonec odcházela alespoň s malým úsměvem pod vousy.
Žádné komentáře:
Okomentovat