Letošní vánoce dopadly dobře. Dokonce mnohem lépe, než jsem očekával.
Já jsem životní optimista, a nepochyboval jsem o tom, že na mě Ježíšek nezapomene. Pro jistotu jsem ale už několik týdnů před vánoci začal všude rozhlašovat, že „Ježíšek pinese mokoku“. Čím víc se blížil Štědrý den, tím častěji jsem to všem okolo připomínal a předpokládám, že to jistě přispělo k úspěchu.
Ve středu ráno těsně před vánoci jsem našel v obýváku překvapení - místo maminčina pracovního stolu se nám tu objevil ozdobený stromeček. Měl na sobě spoustu barevných ozdob a světýlek. K čemu se takové ozdoby hodí, tak to jsem zjistil hned ten den večer. Dobře se do nich bouchá, a když chcete rodiče opravdu rozzlobit, stačí se každých deset minut připlížit ke stromečku a do nějaké ozdoby cvrnknout. Důležité je ale vybrat takovou ozdobu, která cinká, aby to rodiče slyšeli a mohli dostatečně reagovat :-).
Stromeček kupodivu přežil až do Štědrého dne. Vlastně stojí v obýváku nezraněný doteď. To je dobře, protože by neměl Ježíšek kam dát dárky.
Abych s
i zkrátil čekání na Ježíška, byl jsem se s tatínkem a dědečkem ještě na Štědrý den projít. Brácha zůstal doma s maminkou. Trochu jsem mu záviděl, protože pršelo a počasí bylo docela nepříjemné. Když jsme se vrátili domů, brácha si v klidu ležel v postýlce a mamka se očividně nudila, protože neměla co na práci. Večeře už byla vlastně připravená, stůl prostřený a nebylo co dělat.
Zvláštní je, že na bráškovi vůbec nebylo vidět, že by se na Ježíška těšil. To já jo. Seděl jsem u večeře jako na trní, rodiče jedli neskutečně pomalu a bráška si s klidem seděl ve své sedačce u stolu s námi, ožužlával si prsty a pobrukoval.
Když už jsme konečně dovečeřeli a já myslel, že už se půjdeme podívat, kde je Ježíšek, vymyslel si tatínek, že si ještě dá čaj a cukroví. Ještě neměl vypitou ani polovinu čaje, když jsme uslyšeli z obýváku nějaké cinkání. Jako by tam někdo zvonil na zvoneček. Šli jsme se do obýváku podívat a pod stromečkem byly narovnané spousty zabalených dárečků.
Chtěl jsem se na ně hned vrhnout, ale rodiče mi dovolili rozbalovat vždy jen jeden dárek. Bráška si klidně usnul, tak jsem rozbaloval dárky pro sebe i pro něj. Nakonec jsem pod stromečkem našel i naprosto suprovou motorku. Dostal jsem ji ale od Ježíška s podmínkou, že budu hodný (jako bych snad někdy zlobil :-) ). Ježíšek mi napsal vzkaz, že když budu zlobit, tak si ji zase vezme zpátky :-(
Bráška si svoje dárky prohlédl až druhý den. Má je teď vyrovnané ve své postýlce, kouká na ně a moc rád je ožužlává, hlavně svou novou modrou žirafu a chrastítko šášu.
Já jsem životní optimista, a nepochyboval jsem o tom, že na mě Ježíšek nezapomene. Pro jistotu jsem ale už několik týdnů před vánoci začal všude rozhlašovat, že „Ježíšek pinese mokoku“. Čím víc se blížil Štědrý den, tím častěji jsem to všem okolo připomínal a předpokládám, že to jistě přispělo k úspěchu.
Ve středu ráno těsně před vánoci jsem našel v obýváku překvapení - místo maminčina pracovního stolu se nám tu objevil ozdobený stromeček. Měl na sobě spoustu barevných ozdob a světýlek. K čemu se takové ozdoby hodí, tak to jsem zjistil hned ten den večer. Dobře se do nich bouchá, a když chcete rodiče opravdu rozzlobit, stačí se každých deset minut připlížit ke stromečku a do nějaké ozdoby cvrnknout. Důležité je ale vybrat takovou ozdobu, která cinká, aby to rodiče slyšeli a mohli dostatečně reagovat :-).
Stromeček kupodivu přežil až do Štědrého dne. Vlastně stojí v obýváku nezraněný doteď. To je dobře, protože by neměl Ježíšek kam dát dárky.
Abych s
i zkrátil čekání na Ježíška, byl jsem se s tatínkem a dědečkem ještě na Štědrý den projít. Brácha zůstal doma s maminkou. Trochu jsem mu záviděl, protože pršelo a počasí bylo docela nepříjemné. Když jsme se vrátili domů, brácha si v klidu ležel v postýlce a mamka se očividně nudila, protože neměla co na práci. Večeře už byla vlastně připravená, stůl prostřený a nebylo co dělat.Zvláštní je, že na bráškovi vůbec nebylo vidět, že by se na Ježíška těšil. To já jo. Seděl jsem u večeře jako na trní, rodiče jedli neskutečně pomalu a bráška si s klidem seděl ve své sedačce u stolu s námi, ožužlával si prsty a pobrukoval.
Když už jsme konečně dovečeřeli a já myslel, že už se půjdeme podívat, kde je Ježíšek, vymyslel si tatínek, že si ještě dá čaj a cukroví. Ještě neměl vypitou ani polovinu čaje, když jsme uslyšeli z obýváku nějaké cinkání. Jako by tam někdo zvonil na zvoneček. Šli jsme se do obýváku podívat a pod stromečkem byly narovnané spousty zabalených dárečků.
Chtěl jsem se na ně hned vrhnout, ale rodiče mi dovolili rozbalovat vždy jen jeden dárek. Bráška si klidně usnul, tak jsem rozbaloval dárky pro sebe i pro něj. Nakonec jsem pod stromečkem našel i naprosto suprovou motorku. Dostal jsem ji ale od Ježíška s podmínkou, že budu hodný (jako bych snad někdy zlobil :-) ). Ježíšek mi napsal vzkaz, že když budu zlobit, tak si ji zase vezme zpátky :-(
Bráška si svoje dárky prohlédl až druhý den. Má je teď vyrovnané ve své postýlce, kouká na ně a moc rád je ožužlává, hlavně svou novou modrou žirafu a chrastítko šášu.
Žádné komentáře:
Okomentovat