Maryšo, kdes kupovala tu kaši?

Tak už je to tady. Začal boj o – bohužel můj – holý život. Moje vlastní maminka se mě rozhodla otrávit.

Všechno to začalo vlastně nevinně. K obědu jsem jako vždy byl usazen do sedačky a těšil se, až přijde oblíbená rýžová kaše s příchutí banánů. Na sladkou chuť banánů jsem si zvykl hned. Poprvé jsem sice dělal trochu drahoty, když se to ode mne očekávalo, ale to byla vlastně jen formalita.

Takže jsem byl usazen a nic zlého netuše jsem otevřel pusu. A pak začal tuhý boj. Do pusy mi přišlo cosi divného oranžového. Vůbec to nechutnalo jako rýžová kaše s banánovou příchutí a k tomu to ještě vůbec, ale vůbec, nebylo jemné. Cítil jsem na jazyku divné malé žmolky. Než jsem se stihl vzpamatovat, omylem jsem to spolkl. V tom přiletěla druhá lžička. A pak mi to došlo. Včera mi mamka pro zpestření dala před kaší asi 3 lžičky nějaké divné šťávy. Sice to nebylo nic moc, ale protože to byla jen obarvená voda s příchutí mlíčka, tak jsem to snědl. To abych jí udělal radost. No a ona jak se ukázalo si jen připravovala půdu na dnešek.

Ještě než mi mamka do pusy nacpala druhou lžičku, začal jsem pomalu dávit tu první a plivat to na ni zpátky. Za moment mi už oranžová směs tekla po bradě a bryndáku. Mamka to nestačila utírat. Mám pocit, že včera odpoledne vytírala podlahu zcela zbytečně.

Zkusila mi trochu té hnusné hmoty rozmíchat v kaši. Úplně tím zkazila chuť kaše a tu divnou pachuť oranžové hrůzy stejně nepřekryla. Blééé… pomalu a důkladně jsem jazykem vyšťoural všechny zbytky v puse a rychle to prskal všude kolem. Ája, která do té chvíle hlídkovala pod mou židlí, jestli by náhodou něco dobrého neupadlo, vyskočila a s oranžovým kožichem zmizela na pelíšku. Mamka mi utřela obličej, pak setřela oranžovou ze své tváře a šla vymačkat ze zbytku oranžové hmoty, které říká „dobrá mrkvička, jen papej“ alespoň šťávu a tu mi vmíchala opět do kaše. Já se ale nenechal oblafnout. Ani když mi slibovala, že budu zdravý a že nebudu muset nosit dvoje oči jako táta, když budu jíst mrkvičku, jsem se nenechal zviklat.

Konec toho zápasu byl smutný. Já snědl jen ta sousta, která obsahovala pouze kaši – a to ještě velmi opatrně. Mamka se mezi kaši snažila propašovat náklad s mrkví, ale okamžitě jsem to prokoukl a plival zpátky. Výsledek byl docela dobrý – pobryndaný pes, mamka musela převléknout mě a vyměnit bude asi muset i svoje tričko. Nejsem si jistý, ale možná má i kus mrkve ve vlasech. Já ne, protože já vlastně žádné vlasy nemám :-).

Kdepak, v tomhle mači mamka utrpěla drtivou porážku. Dostala společně s mrkví totálního kanára. Teď se jen děsím toho, co přijde zítra.