Cesta do pekla

Tak už jsem byl i v Pekle. Tohle Peklo je zvláštní, žije v něm v jedné chaloupce spousta čertů a myslím, že se tu lidé vůbec, ale vůbec čertů nebojí.

Toto Peklo najdete nedaleko Nového Města nad Metují a vydali jsme se tam na výlet i s babičkou, dědou a Ájou. Autem jsme dojeli až k můstku přes řeku Metuji asi 4 km přímo od Pekla, a pak jsme šli (tedy někteří z nás se pohodlně vezli) podle Metuje. Stromy už se stihly převléknout do podzimního hábitu a jejich listí hraje všemi barvami. Metuje, ve které tu teče jen velmi málo vody, si poklidně proudí kolem vysokých skalních stěn, jen občas trochu zrychlí a vytváří víry.

Ája byla ve svém živlu. Pořád skákala do vody, ráchala se tam a vůbec jí nevadilo, že je voda studená a že občas nemá ani kudy vylézt na břeh. Když už se vydrápala zpět na cestu, byla celá špinavá a ocas měla zacuchaný.

Asi v polovině cesty jsme zahlédli skupinku kachen, jak se klidně cákají ve vodě. Užívaly si počasí a klidnou vodu, ale jen do té doby, než si jich všimla také Ája. Hupsla do vody a vyrazila přímo doprostřed říčky. Její lovecký pud se probudil dokonale, voda šplouchala všude dokola a kachny se rychle zvedly z vodní hladiny. Ája vyrazila ještě rychleji a snažila se je dohonit. Létat ale ještě neumí, takže jí kachny zmizely brzy z dohledu. Pak si teprve Ája uvědomila, že retriever má donášet ulovené kachny a ne lovit živé, a tak se vrátila zpět.

Když jsme dorazili do osady Peklo, byl akorát čas k obědu, a tak jsme se všichni posilnili. Jen Ája měla smůlu. Do hospůdky psi nesmí, takže musela být venku a taťka tam byl většinu času s ní, aby nám ji někdo nekradl. Víte, ona je Ája trumbera a asi by se klidně nechala odvést někým cizím.

Hospoda v Pekle je zvláštní. Je plná čertů, čertíků a pekelníků. Jen vedro tam kupodivu není. Ležel jsem si v klidu na lavici jen proto, že mě mamka zabalila do spacího pytle. Jinak bych asi zmrznul. Spousta lidí tam seděla v teplém oblečení. I číšník je určitě jedním z pekelníků. Nevšimnul jsem si, jestli měl také kopyto, ale tvářil se jako čert a byl také tak milý a ochotný.

Po jídle jsme vyrazili zase zpět podél řeky. Táta se snažil Áju přemluvit, aby už se tolik nekoupala, aby jí stačil uschnout kožíšek. Tvářila se, že to chápe, ale jakmile z ní naši spustili oči, hned zase hupsla do vody. Domů jsme tedy jeli: spokojený odpočinutý já, ušlapaní dospělí a hodně mokrý pes :-).