V pondělí jsem se naučil báječnou věc. Už vím, jak dočista odzbrojit mamku. Naučil jsem se usmívat. Nemyslím jen tak zatáhnout trochu mimickými svaly, jako do té doby. Myslím opravdu se usmívat, roztáhnout koutky a přidat trochu veselého zavýsknutí.
Může být sebevíc naštvaná či utahaná, stačí zapojit pár svalů v obličeji a roztaje. Nejprve to byl jen takový chabý pokus, ale i tak to na ni zapůsobilo. Pilně jsem trénoval, hlavně když se nedívala, a rozbalil jsem to naplno druhý den, když u toho byl táta. Na něj to sice nemělo tak omamný vliv, jako na mámu, ale myslím, že v koutku duše byl taky rád. A když už jsme u toho usmívání, myslím, že budu mít dolíčky ve tvářích, jako maminka. To budou jednou holky koukat, až na ně vybalím svůj odzbrojující úsměv...
Může být sebevíc naštvaná či utahaná, stačí zapojit pár svalů v obličeji a roztaje. Nejprve to byl jen takový chabý pokus, ale i tak to na ni zapůsobilo. Pilně jsem trénoval, hlavně když se nedívala, a rozbalil jsem to naplno druhý den, když u toho byl táta. Na něj to sice nemělo tak omamný vliv, jako na mámu, ale myslím, že v koutku duše byl taky rád. A když už jsme u toho usmívání, myslím, že budu mít dolíčky ve tvářích, jako maminka. To budou jednou holky koukat, až na ně vybalím svůj odzbrojující úsměv...
Žádné komentáře:
Okomentovat