23. 5. 2008

Potutelný úsměv

Maminka občas používá divné slovo. Říká, že mám ve tváři „potutelný“ výraz nebo „potutelný“ úsměv. Já tedy vůbec nevím, co to slovo „potutelný“ znamená, ale z toho kdy to slovo mamka používá lze vyvodit, že to bude asi mít něco společného s legrací.

Tuhle mi například říkala, že se „potutelně usmívám“ a že to určitě nebude jen tak. Taky že ne. Celou půl hodinu před tím jsem pilně tlačil, až jsem byl celý rudý v obličeji.

Někde jsem totiž slyšel, že je možné být „pokakaný až za ušima“. Přišlo mi to divné, tak jsem to chtěl vědecky ověřit - už pro tu švandu co tomu rodiče řeknou. A možné to opravdu není.

Pracoval jsem na tom usilovně, ale pokakaný jsem byl jen pod lopatky, na ramena už jsem se nedostal a tím pádem tedy ani na uši. Člověk holt nesmí věřit všemu, co slyší.

Za to jsem alespoň řval jako tur, když mě mamka svlékala a myla. Řval jsem ještě po celou dobu, co tu spoušť uklízela, až jsem byl zase celý rudý. Za odměnu jsem dostal hned najíst. Z toho plyne jediné: chce to veškerá tvrzení ověřovat v praxi a nespoléhat se jen na teorii. A druhá poučka zní: čím víc řevu, tím větší úspěch.

Žádné komentáře: