Moji kamarádi

Víte co jsou to ručičky? Já na to přišel nedávno. Asi tak před 2 týdny jsem zjistil, že ty bambulky co mám na konci rukou se dají také otevřít a že mám ještě prsty. Ty se moc dobře hodí. Dá se jimi dloubat do oka sobě i případně rodičům, dají se cucat a okusovat, a když je v blízkosti něco zajímavého, tak se to dá chytnout a nepustit. Hlavně vlasy.

Před pár dny mi mamka pověsila do postýlky kamarády oběšence. Jsou čtyři, jsou plyšoví a hlavně se do nich dá báječně bouchat rukama. To se pak celí rozkývou a já jen čekám, až spadnou. Zatím se mi jen podařilo chytit jednoho z nich – opičáka – za cedulku. Mamka bohužel odhalila můj záměr a cedulky okamžitě odstříhala. Stejně ale plánuji, že se s nimi blíže seznámím. Myslím, že jsou příbuzní pipky Pepka, který se mnou sdílí moji tašku do kočárku. Je celý žlutý a má na hlavě pořádného pankáče. Ten je super, dá se cucat. Bohužel i tohle si mamka uvědomila dost rychle, a tak se na Pepka můžu zatím jen dívat.

Kamarádů mám víc. Další jsou kočka a pes. Ti pamatují ještě tátu v plínkách :). S nimi je taky legrace. Hlavně když ležím na lince, zabalený do zavinovačky, a čekám, až budu mít hotové jídlo. Mamka mi je postaví vedle a já tak mohu trénovat ruce. Ještě mám trochu problémy s koordinací, ale už cílím mnohem lépe. Obvykle to odnese kočka. Když dám do rány dostatek energie, tak kočka padne na znak. Dokonce už se mi i podařilo ji odstřelit úplně, takže Ája, na kterou ta kočka málem spadla, utekla na pelíšek.

Pak tu jsou ještě další, ale ti mě zatím moc nezajímají. Mám tu velkého růžového čuníka. Jednou z něho bude super polštář, ale teď mi spíš překáží v postýlce v rozhledu. V druhé postýlce mám měďu. Méďa se bude hodit, ale zatím je ještě moc velký, takže jsme se seznámili jen trochu – ožužlal jsem mu spodní tlapku. Na zbytek si musím počkat, až si k němu budu moci sednout. No a další hromada kamarádů čeká schovaná, takže je zatím znám jen z doslechu. Ovšem už teď se na ně těším.