Modrá je dobrá

Už se ze mě stává velký kluk. To se pozná, protože mamka pomalu odkládá první sady oblečení. Taky si už začínám broukat a povídat s kamarády "oběšenci", které mám pověšené v postýlce. No a v neposlední řadě v noci spím. Včera jsem poprvé vydržel celou noc a probral jsem se až v půl páté. To je docela úspěch. Mamka se teď modlí, aby mi to vydrželo.

Vstávání v noci má své kouzlo. Táta teď riskuje klid, a tak spíme v jedné místnosti všichni čtyři. Áje je to jedno, ta spí jako zařezaná, ale taťku obvykle vzbudím, když chci jíst.

Mamka se snaží co nejrychleji vypotácet z postele a vzít mě sebou, aby byly škody co nejmenší. Obvykle se pak nejistým krokem vydáme do kuchyně připravit jídlo, do ložnice přebalit mě, a rychle zpátky do obýváku, kde se pak mamka uvelebí v křesle a já dostanu – konečně – najíst.

Protože si jídlo vychutnávám, a protože se mamka málo kdy opravdu probudí, obvykle u jídla usínáme oba dva. Musí být na nás legrační pohled, mamka zachumlaná v dece na gauči, já zachumlaný v zavinovačce pod mamčinou dekou a občas klesající flaška :-). Nedávno jsme se takhle vyvrávorali z ložnice okolo druhé hodiny a zpátky jsme, k tátovu překvapení, vlezli do pelíšku až ve čtyři. Sice dbám na zdravé stravování, ale můžete mi věřit, že déle než 25 minut nejím.

Dalším jasným důkazem toho, že začínám růst jsou ručičky. Dokážu s nimi docela slušně zachytávat věci. Moc rád tahám mamku za vlasy a za oblečení. Nedávno jsem se mamce pověsil na tričko a nemohla mě sundat. Musel zasáhnout taťka. Jindy jsem zase zachytil mamce flašku s pitím tak dokonale, že jsem se polil a mamka mě musela převlíknout. Asi se mi chtěla pomstít, protože mi dala tričko s růžovým lemováním. Bohužel ta růžová byla docela vidět. A aby toho nebylo málo, mám taky růžové pyžamko. To je naštěstí jen jedno. Snad z toho všeho rychle vyrostu :-). Ono to tričko vypadá hezky, ale když se na vás nejdříve sympaticky zubí sestra u doktorky, a pak najednou řekne mamince „svlékněte si ji, zvážíme ji“, tak to tedy ne. Modrá je dobrá…