Na Bělehrad!

„Na Bělehrad!“, chtělo se mi křičet ve středu ráno, když jsem si hezky hověl ve své autosedačce, jako kdysi Švejk v kolečkovém křesle, a maminka mě cpala na zadní sedačku našeho miniaturního auta. Měli jsme vyrazit s tátou k němu do práce, a pak na nákupy. Protože mi ale mluvení ještě moc nejde, tak jsem prostě jenom křičel.

Nevěřili byste, jak i člověk (tedy moje maminka), který nerad chodí to obchodů, dokáže trávit hodiny tlačením nákupního vozíku mezi regály. Snažila se mi namluvit, že za to můžu já, když musí pořád dávat pozor, abych sedačkou nezavadil o ty lidi, co se motají kolem, dávat dudlík do pusy a tak…

V Tescu jsme byli tak dlouho, že jsem měl možnost obhlédnout zdejší příslušenství. Musím uznat, že mají hezkou „přebalovárnu“, a protože mamka nezapomněla, že se musí jíst a pít, tak jsem si tu návštěvu obchodu docela užil. Jen jsem bohužel objevil jednu nepříjemnou vlastnost mojí autosedačky. Ona docela hřeje a nevětrá, takže jsem byl v tom vedru celý zpocený. Rozhodně v ní nemůžu trávit moc času v kuse.

Z Tesca jsme se přemístili do Makra. Tam měla mamka seznam o hodně kratší a co vím, tak se těšila hlavně na ryby.

Nadšení z výhledu na další nakupování mi zkazili hned u vchodu. Tam, co Vás otravují s ukazováním dokladů a kartičky. Slečna se naklonila přes pultík, aby mohla obdivovat mé krásné oči, a pak s úsměvem rezolutně prohlásila, že „s tím maličkým dovnitř ovšem nepůjdete“. Maminka na ni vyvalila oči. „Proč proboha?“ zeptala se. Slečně zamrzl úsměv na těch tenkých rtech a začala mamce mávat před očima nějakým fasciklem. „Tady to je v obchodních podmínkách. Dětem do 12 let není vstup povolen“. Na maminčin dotaz, kde je tedy dětský koutek, když mají tak prima přístup ke klientům jen pokrčila slečna rameny a otočila se na dalšího zákazníka. Mamka to už dál nerozebírala, nechtěla zbytečně zdržovat ty netrpělivé nakupující, kteří za námi začali tvořit frontu. Losos holt nebude a mamka má na příštích 12 let utrum.

To mi vzalo chuť na další nakupování a mamince asi taky, protože řekla, že to balíme a vyrazili jsme za tátou. Tam jsme v kanceláři zabavili většinu volných židlí, já okupoval velikánský stůl a užíval jsem si houfy fanoušků a obdivovatelek. „Ťu ťu ťu…“ na mě přišli dělat všichni kolegové a já rozdával úsměvy jak filmová hvězda. Táta si tam ťukal něco do počítače, jako to dělává doma, občas si poklábosil se svým sousedem nebo kamarádem z vedlejší kanceláře a tvářil se hodně zaneprázdněně (to já taky umím :-) ). Já se do diskuze moc nezapojoval, jen když jsem chtěl mamce naznačit, že je na čase mě zase nakrmit. Mamka (kupodivu) byla taky většinu času zticha, dala si kafe a když jsem spal, tak si četla tu zajímavou knížku o Číně, co jsme si z ní četli doma spolu. Díky tomu byl taťka docela rychle hotový a my mohli vyrazit domů.

Byl jsem z toho vedra a z autosedačky tak zpocený, že jsem si doma lehnul jen tak. Mamka mě akorát přikryla hadrovou plínkou, aby mi nebyla zima. To se mi mooooc líbilo! Asi se dám k nudistům. Protože jsem ale přeci jen malé miminko, tak jsem to náležitě ocenil. Stejně mě chtěla maminka koupat a praní měla v plánu už dva dny (vždyť víte, že pere ráda :) )

Myslím ale, že teď nějakou dobu nakupovat nepojedeme :(