Posledních pár dní jsem měl návštěvu. Nebojte, nepatřím mezi ty sebestředné děti, které si myslí, že se všechno točí jen a jen kolem nich (od toho tu je slunce – no i když já jsem určitě rozsvítil dříve smutný a fádní život svých rodičů víc, než jen nějaká obyčejná hvězda), ale tentokrát mohu s jistotou tvrdit, že to byla moje návštěva. Přijela se na mě podívat teta Jarka a můj čtyřletý bratránek Matěj. 
Přijeli z daleka a tak si to tu chtěli trochu prohlédnout, než dorazí k nám. Projeli se hezky až do blízké (13 km vzdálené) vesničky a zpět. Jen už si teď nejsem jistý, co teta říkala o zdejším okolí, ale asi se jí tu líbilo :). Taky si musím jednou udělat okružní jízdu.
Jak už to tak bývá, choval jsem se naprosto vzorově – byl jsem samý úsměv, samý šprým. A vydrželo mi to docela dlouho. Já se vůbec před cizími snažím ukazovat v lepším světle. To aby viděli, jak jsem na rodiče hodný. Až druhý den už jsem byl z toho nějak unavený a tak jsem si i poplakal. Přetvářka mi zatím ještě tolik nejde, musím víc trénovat. Bez toho to v dnešní světě není lehké, tak abych něco nepromeškal.
Docela jsem si to užil. Nebyl jsem sice pořád středem pozornosti (hlavně ségra Ája neměla chvilku volnou, jak byla žádána), ale to nevadí. Rozhodně jsem nebyl odkládán do koutku. Byli jsme na procházce v té hospodě, kam se máma chystá, že se bude chodit celé léto flákat s kámoškama (to chci vidět :) ) a taky ve městě. Tam už to znám, jezdíme tam každou chvíli. Matěj na tom vydělal apartní hučku a zmrzku, ale tu já bohužel ještě nemůžu. Už abych přestal být mimino!
Zatím co já si užíval pozornosti, Ája by asi občas měla radši klid. Hlavně když bylo to vedro a Matěj si s ní chtěl hrát. Aby ji vylákal na zahrádku, vynesl jí tam všechny hračky. Byla z toho nějaká zmatená, vyběhla za ním a začala všechny hračky sbírat. Nanosila si je na hromádku před vchodem a nakonec si na ně pro jistotu lehla, aby jí je nikdo neodnesl. Myslím, že hračky ubránila :). Na druhou stranu se jí ale jistě líbilo, že se s ní chodil Matěj hodně mazlit a hladil jí po hlavě. Ona se ráda mazlí.
Celé dva dny Matýsek pořizoval pečlivou fotodokumentaci. Má zajímavý moderní styl (občas chybí na fotce hlava, občas se objeví třeba pes bez ocasu a zadních pacek) a jestli bude trochu pilovat, možná to s tím focením někam dotáhne. Myslím, že se mu tu docela líbilo. Našel si chvilku na všechno – mimo focení také na běhání s Ájou po zahradě, hraní karet a člověče, ježdění na klouzačce, vydloubání těsnění na dveřích, tlačení mého báječného kočárku i na zlobení svojí maminky. Ta, zdá se, nemá pochopení pro jeho vášeň pro lentilky, protože mu je nechtěla dát místo večeře ani místo snídaně a snažila se ho přemluvit, aby jedl obyčejné nezajímavé jídlo. Doufám, že tohle na mě moje maminka zkoušet nebude. Mimo lentilek tu zažil už snad jen jedno zklamání. Představte si, že se vůbec nemohl dívat na pohádky. Došel k názoru, že jsou naši stejně chudí, jako babička a děda protože ani nemají DVD přehrávač. No to je teda úroveň!
No a nakonec návštěva skončila a odjela. Škoda, byla to legrace. Ája to vyspává ještě teďka, leží tu u nás a hlasitě hloubá jako ten děda Lebeda. Mě se po nich už teď stýská, je tu nuda. Určitě musíme brzy tetu a Matýska navštívit. Musím se od Matýska ještě hoooodně učit!
Přijeli z daleka a tak si to tu chtěli trochu prohlédnout, než dorazí k nám. Projeli se hezky až do blízké (13 km vzdálené) vesničky a zpět. Jen už si teď nejsem jistý, co teta říkala o zdejším okolí, ale asi se jí tu líbilo :). Taky si musím jednou udělat okružní jízdu.
Jak už to tak bývá, choval jsem se naprosto vzorově – byl jsem samý úsměv, samý šprým. A vydrželo mi to docela dlouho. Já se vůbec před cizími snažím ukazovat v lepším světle. To aby viděli, jak jsem na rodiče hodný. Až druhý den už jsem byl z toho nějak unavený a tak jsem si i poplakal. Přetvářka mi zatím ještě tolik nejde, musím víc trénovat. Bez toho to v dnešní světě není lehké, tak abych něco nepromeškal.
Docela jsem si to užil. Nebyl jsem sice pořád středem pozornosti (hlavně ségra Ája neměla chvilku volnou, jak byla žádána), ale to nevadí. Rozhodně jsem nebyl odkládán do koutku. Byli jsme na procházce v té hospodě, kam se máma chystá, že se bude chodit celé léto flákat s kámoškama (to chci vidět :) ) a taky ve městě. Tam už to znám, jezdíme tam každou chvíli. Matěj na tom vydělal apartní hučku a zmrzku, ale tu já bohužel ještě nemůžu. Už abych přestal být mimino!
Zatím co já si užíval pozornosti, Ája by asi občas měla radši klid. Hlavně když bylo to vedro a Matěj si s ní chtěl hrát. Aby ji vylákal na zahrádku, vynesl jí tam všechny hračky. Byla z toho nějaká zmatená, vyběhla za ním a začala všechny hračky sbírat. Nanosila si je na hromádku před vchodem a nakonec si na ně pro jistotu lehla, aby jí je nikdo neodnesl. Myslím, že hračky ubránila :). Na druhou stranu se jí ale jistě líbilo, že se s ní chodil Matěj hodně mazlit a hladil jí po hlavě. Ona se ráda mazlí.
Celé dva dny Matýsek pořizoval pečlivou fotodokumentaci. Má zajímavý moderní styl (občas chybí na fotce hlava, občas se objeví třeba pes bez ocasu a zadních pacek) a jestli bude trochu pilovat, možná to s tím focením někam dotáhne. Myslím, že se mu tu docela líbilo. Našel si chvilku na všechno – mimo focení také na běhání s Ájou po zahradě, hraní karet a člověče, ježdění na klouzačce, vydloubání těsnění na dveřích, tlačení mého báječného kočárku i na zlobení svojí maminky. Ta, zdá se, nemá pochopení pro jeho vášeň pro lentilky, protože mu je nechtěla dát místo večeře ani místo snídaně a snažila se ho přemluvit, aby jedl obyčejné nezajímavé jídlo. Doufám, že tohle na mě moje maminka zkoušet nebude. Mimo lentilek tu zažil už snad jen jedno zklamání. Představte si, že se vůbec nemohl dívat na pohádky. Došel k názoru, že jsou naši stejně chudí, jako babička a děda protože ani nemají DVD přehrávač. No to je teda úroveň!
No a nakonec návštěva skončila a odjela. Škoda, byla to legrace. Ája to vyspává ještě teďka, leží tu u nás a hlasitě hloubá jako ten děda Lebeda. Mě se po nich už teď stýská, je tu nuda. Určitě musíme brzy tetu a Matýska navštívit. Musím se od Matýska ještě hoooodně učit!
Žádné komentáře:
Okomentovat