Jak tatínek lovil hesla

Můj tatínek má rád hesla. Má je všude. Nemyslím ta politická… hesla bezpečnostní. Nějak jsem nepronikl do složitých systémů, podle kterých je vytváří, a tak se obávám, že se mu asi nikdy do jeho počítače nebudu schopný vloupat.

Má to ale i své světlé stránky. Nedávno nás s maminkou díky jednomu heslu bavil dva dny. To jsme takhle seděli v pracovně a já jsem si to zrovna užíval, protože jsem se krmil. Tatínek seděl u svého počítače, tvářil se zarputile a mluvil tím svým divným počítačovým jazykem, kterým se chválí, když mu to opravdu jde. Potřeboval totiž nějaké soubory, které si před tím zaheslil.

Tatínek je moc dobrý ve vymýšlení hesel. Natolik, že je občas nedokáže rozlousknout ani on sám :). A tak tam seděl a špačkoval. Maminka se mu u toho moc smála. Víte, ona má s hesly své vlastní zkušenosti. Ještě že její banka podporuje odblokování účtu po telefonu, když se do svého hesla netrefíte :))).

Když jsem už byl dávno najedený a chystal jsem se jít spát, táta pořád ještě seděl v pracovně a snažil se prolomit ten tajný kód. Marně.

Dva dny jsem pak tatínka moc neviděl. Trávil hodně času v pracovně a myslím, že toho ty dny také moc nenaspal. Občas jsem ho jen zahlédl u oběda. Ája chodila smutně kolem vodítka, protože s maminkou chodí ven jen po dobrých cestách po kterých projede kočár, zatímco s tatínkem se vydává na pořádné výpravy. Tatínek si toho ale ani nevšiml.

Až třetí večer se to podařilo. My už jsme s maminkou skoro spali – já v postýlce a maminka jako obvykle nad knížkou. Táta vtančil do ložnice s vítězným pokřikem, že Ája dokonce i zvedla hlavu, a volal na celý dům: „Dostal jsem ho, dostal jsem ho… hurá!“

Bitva byla dobojována, táta vyhrál… ovšem vyhraná bitva ještě neznamená vyhranou válku. Podívejte se, jak to dopadlo s Napoleonem… to by ho u Slavkova nenapadlo. Tatínek totiž ten soubor bude zase brzy potřebovat :)