Sobota začínala velmi slibně. Vzbudil jsem se, jak je mým zvykem, v šest ráno a celkem rychle se mi podařilo mamku probrat k životu, aby mě přebalila. Pak jsem si dal snídani a poté jsem předpokládal, že se jako obvykle přesuneme zpátky do ložnice, abych probral ještě tátu a aby tam mamka okamžitě zase usnula. Táta sice dokáže spát i přes mé brebentění, ale nevydrží to moc dlouho :).Do ložnice jsme sice došli, ale maminka mě překvapila. Jindy totiž usne do pěti minut, ale tentokrát zůstala vzhůru. Před sedmou už jsme byli zase všichni na nohou – všichni včetně psa. Začal jsem větřit dobrodružství.
Na stole v kuchyni se postupně objevily čtyři tašky (tři z toho obsahovali věci pro mě) a pracovní oblečení (to pro mě naštěstí nebylo). Po snídani taťka ještě vyvenčil Áju a já jsem mamce asistoval při stěhování všech těch věcí do garáže. Asi deset minut zápasila s mým kočárkem, ale nakonec ho nacpala do kufru malého autíčka. Sice nešlo úplně zavřít zadní dveře, ale jen o kousek. Jasný důkaz vítězství ducha nad hmotou :).
Do našeho malého autíčka se postupně nacpal nejen můj kočár, ale také všechny ty tašky, pracovní oblečení, batoh s proviantem, a pak samozřejmě rodiče a já v autosedačce. Ája musela zůstat doma, protože už na ni místo nevybylo. Dovnitř se nevešla a na střeše by ji nebylo k čemu připevnit.
Byl jsem velmi zvědavý, kam že to jedeme a co budeme dělat, ale rodiče mi zkazili náladu. Dojeli jsme jen k babičce a dědovi a tam většinu věcí (včetně mého kočáru) z auta zase vysoukali. Byl jsem odevzdán babičce a rodiče si s klidným srdcem odfrčeli za zábavou sami.
Celý den jsem pak strávil opuštěný u babičky a dědy. Choval jsem se vzorně, protože oni za to přeci nemohli, že mě rodiče v už tak ranném věku klidně opustili. Byl to můj první den bez obou rodičů. Byl to takový příjemný, ale klidný den.
Mamka s taťkou se vrátili až pozdě odpoledne. Máma byla celá flekatá (jako Dalmatinec, kterého vídám při procházkách v jedné zahradě) a byla cítit vyjetým olejem. Taťka se zdál na první pohled prací nepoznamenaný, ale já jsem ho odhalil. Měl sebou svou pracovní kombinézu, a když ji mamka uklízela, jasně jsem viděl zelenou barvu od čerstvě posekané trávy kolem kotníků.
Rychle mě a všechny mé věci opět naložili do auta a pádili jsme domů. Cestou tam řídit táta a mamka mu do toho pořád mluvila. Táta má totiž ve zvyku řezat zatáčky, takže se nám nakonec samozřejmě otevřely zadní dveře a on je musel jít zavřít, aby nám nevypadl kočár. Jinak to ale byla příjemná změna. Obvykle jezdím vpředu v autě jen s mamkou. Zpátky pak řídila mamka a jela jako obvykle opatrně až, řekl bych, pomalu. Zadní dveře se jí ale otevřely už po pár metrech a taťka to samozřejmě okomentoval jak se patří. Řekl jsem si, že se pomstím za to, že mě tak opustila a přidal jsem svou trošku do mlýna. Pěkně jsem vypustil trochu odpolední svačiny pusou ven. Tohle dělám pořád, ať zrovna ležím doma v postýlce, nosím se na rukou, a nebo jedu v autě. Tentokrát jsem si ale vybral vhodný okamžik a ta asociace byla jasná :).
Jinak jsem byl ale smutný. Takové legrace jsem si s nimi mohl užít, strkat ručičky do oleje a patlat ho po sobě i po mamince, plést se tátovi před sekačkou a rozhazovat trávu na míle daleko. Místo toho jsem strávil den usmíváním se na babičku a dědu. Nebylo to zlé, měl jsem se dobře, ale jen co povyrostu, už se takhle odložit nenechám. Pojedu si tu legraci užívat s nimi.
Žádné komentáře:
Okomentovat