6. 8. 2008

Mé první setkání s vyděrači

Dneska bylo doma boží pozdvižení. Dopoledne přišla pošťačka a přinesla zajímavou obálku. Tatínek se o ni taky hodně zajímal. Prohlížel si ji z obou stran. Prý se tomu říká „s doručenkou“. Když ji otevřel, tak chvíli procházel papíry, které byly uvnitř a pak jen nevěřícně kroutil hlavou.

Maminka si od tatínka ty papíry také půjčila a pak také jen kroutila hlavou a několikrát zopakovala „to se mi snad jen zdá“. Mně je ale oslintat nedali.

A co že to přišlo? Vyděračský dopis. Jen ho nepsali únosci, ale právník a navíc jménem České televize. Píše se v něm, že tatínek dluží televizi více než deset tisíc korun a zároveň se má přihlásit mezi další poplatníky. Tatínek ale nepodniká v oblasti oprav a prodeje televizí a koncesionářské poplatky platí jako každý.

Celý den se pak tatínek snažil dovolat na dotyčného právníka, aby z něj vymámil potvrzení, že se jedná o omyl a že nikde nic nedluží. Nakonec se s tím právníkem domluvil a snad ten dopis dokonce i pošle, to se uvidí.

Dnešní svět je podivný. Dokonce i veřejnoprávní televize se staví do jedné řady s podloudnými vyděrači a vymáhači dluhů. A dobrovolně! A za peníze nás všech! Začínám se bát o své plyšové kamarády. Co když u nás jednou zazvoní podivný týpek se žlutými nálepkami a přijdu o všechno? Kde pak budu spát? S kým si budu hrát a v čem se budu koupat?

Žádné komentáře: