Tak už je to tu zase. Pamatujete, jak jsem psal o vyděračích? Už jsem pomalu zase začal vybalovat medvídky a chrastítka, protože se zdálo, že jsou všechny problémy zažehnány. Dokonce tatínkovi došel i dopis, ve kterém právník potvrdil, že to byl omyl.Pocit klidu a bezpečí byl ale rychle pryč. Došel totiž další vyděračský dopis. Obálka s červeným pruhem dorazila tentokrát k babičce a dědovi. Byl ovšem adresovaný mamince a opět vyhrožoval exekucí. Tentokrát jej neodesílala Česká televize, ale finanční úřad.
Babička z toho byla chudák celá špatná. Říkala, že jestli by se snad někdy obávala exekutora, rozhodně by to nebylo kvůli mamince. Dopis nám poslala emailem, aby měla maminka nad čím uvažovat přes víkend.
Maminka pak opravdu celý víkend přemýšlela, co se vlastně stalo. V pondělí jsme hned ráno vyrazili na procházku na finanční úřad. S maminkou a tatínkem jsme se párkrát projeli výtahem, prošli několik kanceláří a strávili minimálně hodinu s tou paní, která nám poslala ošklivý dopis k babičce. Nakonec se všechno vysvětlilo a paní vyděračka uznala, že má tatínek s maminkou pravdu a že opravdu nemají žádné dluhy. Dalších dvacet minut se s ní pak dohadovali, že chtějí nějaké potvrzení. Paní si myslela, že má rodiče na háku a že žádné potvrzení rozhodně nedá. Na mého tatínka ale byla krátká. Řečičky o tom, že se potvrzení v těchto záležitostech nedává tatínek s klidnou tváří Charlese Bronsona smetl ze stolu s tím, že mají rodiče nárok minimálně na zápis o ústním jednání. Nakonec jsme si domů tento zápis, ve kterém bylo řečeno, že finanční úřad požadoval peníze neoprávněně a že maminka žádné dluhy u tohoto úřadu nemá, opravdu donesli. Paní kontrolorka má teď asi těžké spaní a v dáli nočních můr slýchá harmoniku :-)
Domů jsme pak dorazili na poslední chvíli – tak tak abych dostal najíst. Hlad už se začal hlásit po cestě.
Tatínek pak sebral batoh a tašku, zamával nám a byl pryč. Ještě že mi doma zůstala alespoň maminka.
Žádné komentáře:
Okomentovat