Nový dudlajs

Ač ještě nemám žádné zoubky, už jsem zvládnul úspěšně zlikvidovat dva dudlíky. Ono se to nezdá, ale i v dásních mám stisk jako velký a silný krokodýl. Nic naplat, maminka mi musela koupit nový dudlík.

Prošli jsme spolu několik obchodů, než mamince došlo, že to nebude tak jednoduché. Nakonec mi koupila takový docela pěkný oranžový dudlík – „městský“. Má totiž obrázek dráčka, kterého má naše město ve znaku. Stál spoustu peněz a vypadá suprově. Uvidíme, jak dlouho vydrží, než ho rozžužlám.

Pár dní na to jsme narazili v jiném obchodě na dudlíky sice na cumlání dobré, ale jejich design nic moc. Jeden je červený a druhý modrý. Hlavně ten modrý ležel mamce pár dní v žaludku. Když je totiž kupovala, byly oba zabalené v jedné krabičce a ten modrý nebyl pořádně vidět. To, že je na něm vyobrazená velká rudá pěticípá hvězda jsme zjistili až doma. Asi dva dny se na něj maminka dokázala dívat, ale nakonec to nevydržela. Přelepila hvězdu samolepkou s medvídkem v kulichu.

Maminka měla původně v plánu mi dudlík dávat co nejméně a pokud možno vůbec. Pomohl jsem jí ale změnit názor. Asi před týdnem jsem si začal cucat prsty. Občas strčím do pusy skoro celou ruku. Jindy zase jen dva prsty – ale zato tak hluboko, že málem páchám sebevraždu. Mamince se nelíbí ani mé rozmočené prstíky ani dávivé zvuky, které občas vydávám. Proto mi už dudlík dává dobrovolně a bez nátlaku.

Bojuji proti ní vlastními prostředky. Plivu dudlíky na všechny strany, nejlépe tak, abych je hned zalehl a mamka je nemohla najít. Taky jsem se naučil vstrčit prstík pod dudlík a z pusy ho vytáhnout. Obvykle pak použiji i druhou ruku. Když jsem hodně šikovný, stačí mi dudlíkem dvakrát zamávat a je pryč. Posledně mi pomohla i Ája, která pobíhala kolem postýlky. Na dudlík si jednoduše lehla, a když mamka lezla po čtyřech kolem a hledala ho, Ája se jen vesele usmívala a vrtěla ocasem. Hodná holka! Uvidíme, kdo z nás vydrží déle :-)