Začínám být nebezpečný

Jsem moc šikovný, ale maminka tvrdí, že pomalu začínám být sám sobě nebezpečný.
Začalo to minulý týden, když jsem si sám poprvé držel flašku s čajem. Čaj mi moc nechutná, ale s flaškou jsem si užil spoustu legrace. Sice má speciální dudlík, abych čaj nerozléval všude kolem, ale úplně nepropustný není, takže jsem byl nakonec jako vodník. Navíc se dá tím dudlíkem trefovat nejen do pusy, ale také do očí. Jen musím posilovat ruce, protože se u toho zatím rychle unavím.

Mnohem nebezpečnější sám sobě jsem se ale stal v pátek. Začal jsem se překulovat! Maminka zrovna překládala něco docela nezábavného a já jsem ležel vedle ní na velkém pracovním stole a snažil se utrhnout ucho plyšovému pejskovi. Pak mě to ale přestalo bavit a hodil jsem psa na zem. Mamka to viděla a shýbla se pro něj. Toho momentu jsem využil a začal se převalovat. Když se mamka zase zvedla, ležel jsem na boku, spodní část tělíčka byla úplně přetočená a jediné, co mi ještě překáželo, byla spodní ruka. Ze stolu jsem se podívat dolů nemohl, protože mě mamka dává zbytečně daleko od kraje… budu se muset naučit plazit.

Překulování pilně trénuji. Hned v sobotu jsem ho hezky v plné parádě předvedl také tátovi. Už mi to docela jde, jsem mrštný a techniku jsem zvládnul dobře. Tedy až na jednu drobnost. Nechápu, proč musí mít mimina dvě ruce. Na překulení jedna docela stačí a ta druhá jen a jen překáží. Jinak to je brnkačka – prohnu se v zádech jako luk, přehodím nohy přes sebe a zakloním hlavu jako bych si ji chtěl vyvrátit. Nedokážu se ale převalit přes spodní ruku. Obvykle po nějaké chvíli ztratím trpělivost a začnu řvát. Mamka mi pak pomůže, já se dokulím na bříško a je na chvilku klid.

Včera jsem se dokonce pokusil o double. Na bříško mě dostrčila mamka, ale já nezahálel a hned se zase zaklonil a šel jsem do další vývrtky. S tím ale můj doprovodný tým nepočítal a nebylo kolem mě dost prostoru, takže mě mamka musela odsunout. Úplně mi tím rozhodila soustředění a bylo po koulení.

Chápu, že výkony ještě nejsou dostatečné na zlatou olympijskou medaili, ale když budu dostatečně trénovat, tak možná zvládnu i piruetky. Máma s tátou se zatím bohorovně baví, když jim své dovednosti předvádím. Ono jim totiž ještě nedochází, že po překulení přichází lezení a to už se budu bavit hlavně já :)