Mám prima rodiče, kteří mě mají rádi, ale občas jim prostě nerozumím. Tak například včera. Mamka mi dávala odpolední svačinu a pustila si k tomu zprávy v televizi. Máme teď totiž novou krabičku pod televizí – rodiče tomu říkají satelit – a na rozdíl od té původní krabičky nám poskytuje také české programy jako ČT24 a podobné legrace.
Mamka si tedy pustila zprávy na ČT24 a mě si dala na ruku tak, abych na televizi neviděl. Nechápu, proč mi nechce dopřát pohled na pohyblivé obrázky, když sama na ně koukat může.
Snažil jsem se vykroutit si krk, flaška mě docela přestala zajímat, a kopal jsem do mamky tak dlouho, až se mi opravdu podařilo mrknout na obrazovku. Bohužel maminka je vnímavá a hned jí došlo, o co mi jde. Jednoduše televizi vypnula a bylo po legraci. Místo toho, abychom byli oba dva spokojení, jsme měli oba dva smůlu.
Podobný souboj už jsme sváděli i s tatínkem. Barevné olympijské kruhy, spousta svalovců a žen vypadajících jako muži, hudba, výkřiky a jiné různé zvuky … to všechno bylo v telce a tatínek se na to díval. Maminka pobíhala vedle s žehličkou kolem žehlícího prkna a zařizovala mi čisté oblečení. Ležel jsem proto tatínkovi na klíně a snažil si žužlat prsty. Táta je horší než mamka, taky mi to nedovolí a ještě mi schovává ručičky, abych je do pusy nemohl dostat. Po chvíli mě přestal boj o ruce bavit a uvědomil jsem si, proč vlastně ležím zády k televizi. Ona byla puštěná a já jsem o tu zábavu měl přijít.
Tak začal nový boj. Nejprve jsem se nenápadně otáčel, ale táta mě prokouknul. Tak jsem na to šel od jinud. Dělal jsem jako bych se náramně zajímal o jednu hračku a jakmile mi ji tatínek začal podávat, otočil jsem se. Není to žádná legrace, ale já to zvládnul. No a co myslíte, že táta udělal? Otočil mě zpátky a to ještě tak, abych na tu telku opravdu neviděl ani kouskem oka. Ještě že mám tak pružný krk. Sice jsem si málem ukroutil hlavu, ale přesto jsem viděl. Tedy zase jen chvilku. Táta mě ještě jednou otočil a když viděl, že se točím zpět jako slunečnice za sluncem, tak mě jednoduše odnesl a bylo po koukání. Mám já to ale život :-(
Mamka si tedy pustila zprávy na ČT24 a mě si dala na ruku tak, abych na televizi neviděl. Nechápu, proč mi nechce dopřát pohled na pohyblivé obrázky, když sama na ně koukat může.
Snažil jsem se vykroutit si krk, flaška mě docela přestala zajímat, a kopal jsem do mamky tak dlouho, až se mi opravdu podařilo mrknout na obrazovku. Bohužel maminka je vnímavá a hned jí došlo, o co mi jde. Jednoduše televizi vypnula a bylo po legraci. Místo toho, abychom byli oba dva spokojení, jsme měli oba dva smůlu.
Podobný souboj už jsme sváděli i s tatínkem. Barevné olympijské kruhy, spousta svalovců a žen vypadajících jako muži, hudba, výkřiky a jiné různé zvuky … to všechno bylo v telce a tatínek se na to díval. Maminka pobíhala vedle s žehličkou kolem žehlícího prkna a zařizovala mi čisté oblečení. Ležel jsem proto tatínkovi na klíně a snažil si žužlat prsty. Táta je horší než mamka, taky mi to nedovolí a ještě mi schovává ručičky, abych je do pusy nemohl dostat. Po chvíli mě přestal boj o ruce bavit a uvědomil jsem si, proč vlastně ležím zády k televizi. Ona byla puštěná a já jsem o tu zábavu měl přijít.
Tak začal nový boj. Nejprve jsem se nenápadně otáčel, ale táta mě prokouknul. Tak jsem na to šel od jinud. Dělal jsem jako bych se náramně zajímal o jednu hračku a jakmile mi ji tatínek začal podávat, otočil jsem se. Není to žádná legrace, ale já to zvládnul. No a co myslíte, že táta udělal? Otočil mě zpátky a to ještě tak, abych na tu telku opravdu neviděl ani kouskem oka. Ještě že mám tak pružný krk. Sice jsem si málem ukroutil hlavu, ale přesto jsem viděl. Tedy zase jen chvilku. Táta mě ještě jednou otočil a když viděl, že se točím zpět jako slunečnice za sluncem, tak mě jednoduše odnesl a bylo po koukání. Mám já to ale život :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat