Rostu jako z vody

Dneska jsme zase byli s maminkou u paní doktorky na prohlídce. Musela zkontrolovat, jestli rostu jak mám.

Nejprve jsme se na chvilku zastavili v kanceláři ve městě, kde se mamka marně snažila nahrát nějaký antivirový program na jednom z počítačů – obávám se, že mě tato akce čeká ještě jednou. Trochu se u toho vztekala a málem zapomněla, že bych měl dostat svačinu. Musel jsem se hlasitě připomenout. Po jídle jsme pak hned vyrazili.

V čekárně bylo docela živo. Vedle mě bivakovala nějaká pěkná kočka v šatičkách s myší přes celé bříško a měla tam všude rozházené spousty hraček. Chrastila s hračkami a kopala nohama… občas trochu křičela (asi ji to čekání nebavilo) a nebo se hihňala na svojí mámu. Nutno dodat, že její máma mnohem víc obdivovala moje kukadla nežli řev a smích své dcery. Já byl jako obvykle stoicky klidný a rozdával zářivé úsměvy na všechny strany. Až se mamka divila :-).

Mimo holek (usmíval jsem se postupně na všechny) tam byl taky jeden kluk, ale dělal jsem, že mě moc nezajímá. Jen po očku jsem ho pozoroval… bylo mu už 6 měsíců a uměl sedět! Musím se přiznat, že jsem mu ve skrytu duše záviděl. Tohle tak umět! Kam já bych všude dosáhl… :)

Když na nás konečně přišla řada, vklouzli jsme rychle do ordinace. Sestra mě jako obvykle zvážila a změřila. Vážím už 6,25kg a měřím 61cm. Věděl jsem už dávno, že rostu, protože se už nevejdu do některého oblečení. Hlavně jednoho trička s modrými proužky a medvídkem mi je líto, bezvadně se nosilo.

Představte si, že si na mě mamka stěžovala. Práskla, že si strkám ruce do pusy, a doktorka se mi smála. Poradila mamce, že mi má dávat do ruky hračku, aby mi ruce zaměstnala. Jen prý abych si na ty prsty v puse nezvykl! No jo, ono se to lehce řekne, ale když ony ty hračky jsou všechny nějak moc těžké!

Pak už paní doktorka jen konstatovala, že jsem úplně zdravý, a za chvíli jsme byli zase venku z ordinace. Bohužel mi ještě před odchodem trochu pokazila náladu, protože mě postrašila, že mi bude další návštěvu opět ubližovat – čeká mě další očkování.

Cestou domů jsme se zastavili v obchodě a mamka mi koupila novou hračku. Je to chrastítko ve tvaru velkého plastového zavíracího špendlíku a je docela lehké, takže se mi dobře drží v ruce. Občas se s ním šťouchnu do oka nebo bouchnu do hlavy až to zaduní. Ale trocha tréninku to spraví. Jen mám teď občas dilema. Nevím, co dříve strkat do pusy, jestli hračku, dudlík a nebo prsty. Prstíky totiž chutnají nejlépe, ale mamka s tátou mě hlídají :(