Už zase máme doma veselo. V pondělí vypukla nová velká akce. S heslem „Bourej a nič!“ k nám nastoupila skupinka čtyř mužů s trubkami a nářadím. Původně mamince jejich šéf vyhrožoval, že budou pracovat od rána do noci (tj. od šesti do čtyř), ale situace je poněkud jiná. První den dorazil nejprve šéf skupiny, ale to bylo až okolo osmé, a zbytek skupiny se pomalu dostavil později. Nevím přesně v kolik, protože jsem byl s mamkou a tátou na finančním úřadě (viz. můj předešlý záznam o dalších vyděračích). Ve dvě hodiny už byli zase pryč. Druhý den dorazil šéf v sedm a zbytek v osm. Pomalu se zlepšují :-).Z trubek začali stavět lešení okolo domu. Asi byly ty trubky moc těžké, protože se lešení dostavovalo ještě druhý den. To už jsem si ale užíval jen já sám s mamkou. Táta nás totiž nechal doma a odletěl pracovat do Petrohradu. Ani se mu nedivím. Druhý den totiž začali dělníci demolovat dům a dělají u toho obrovský rámus.
Už třetí den strhávají azbestovou omítku, obouchávají obklady a trhají dřevěná prkna. Párkrát mě ty rány probudily a chvílemi jsem dokonce dostal strach, že se nám probourali do domu. Naštěstí ale domeček zatím drží a stojí. Jen je na něj smutný pohled. Je takový nahatý.
Ani Ája z toho bourání není moc nadšená. Snaží se hodně spát a rány nevnímat, ale občas sebou trhne, vyskočí a začne štěkat. No ano, Ája také umí štěkat! Bohužel takhle občas štěká i v noci. Asi se jí nelíbí, že máme před okny lešení. Jednou v noci dokonce mamku tak vystresovala, že šla mamka s pohrabáčem kontrolovat, jestli nám někdo nevlezl do domu. Protože ji Ája už před tím asi dvakrát probudila, chodila pak maminka celý den s obrovskými pytli pod očima.
Hned první den prací maminka dala pánům jasně najevo, že u nás to nebudou mít jednoduché. Jeden z nich v deset hodin, kdy si dělali první kafé pauzu, kouřil. Mamka ho viděla, takže mu donesla hrnek, který dává kouřícím návštěvám místo popelníku. Ostatní se smáli, že dělá moc dobře, protože by jí jinak házel špačky po zahrádce. Jsem zvědavý, kolik jich mamka najde, až dělníci odejdou, protože hrníček nechali vzadu na malé zahrádce ale pracují hlavně vepředu.
Taky se trochu bojím, že až budu umět chodit, tak si nebudu mít kde hrát. Rodiče mi pořídili malou, ale hezkou zahrádku, kde se dá běhat po trávě, lézt do záhonků a skákat na pískovišti. Tedy dalo. Teď máme všude stará prkna, pytle s odpadem, nářadí a prach. Vypadá to tu jako po boji, tráva je slehlá, v záhonku jsou vysypané hřebíky a pískoviště zmizelo docela. Ája je celá nešťastná, že ani nemá kam jít udělat loužičku a maminka už se na to taky nemůže dívat. Táta se zhrozí, až se vrátí. Už aby to bylo všechno hotovo!
Žádné komentáře:
Okomentovat